Špetka humoru nikdy neškodí

  

Pes domlouvá hajnému, který se vypravuje do lázní: „Raděj nikam nejezdi. Na hájovnu a slepice si troufám, ale tvoji starou určitě neohlídám!”

Potká hajný pytláka, jak vleče na zádech srnce. “Stůj!” zavolá hajný. “Co ten srnec na zádech?” “Jakej srnec pane hajnej, to je pes!” “Já ti dám psa! Od kdy mají psy parůžky?” “To víte,” na to pytlák, “každá fenka není věrná.”

Hajný jde na provázku s tchořem. Potká ho známý a zvědavě se ptá: “Ochočenýho tchoře jsem v životě neviděl. Kam ho dáváte na noc?” “Spí se mnou v posteli a zahřívá mi nohy,” chlubí se hajný. “A co ten zápach?” “Už si chuděra zvykl…”

Myslivecké zásady:

Za prvé: Nic jiného než myslivec a lovná zvěř do přírody nepatří.
Za druhé: Cokoli jiného než myslivec je lovná zvěř.
Za třetí: Když není po ruce zvěř, může ji nahradit jiný myslivec!

 Vášnivý myslivec trávil spoustu času na honech, ale nikdy se mu nepodařilo domů přinést nějaký úlovek - samozřejmě k nelibosti jeho manželky. Jednou se zas tak smutný vrací domů a potká kamaráda, kterému se svěřil. “Počkej, já ti pomůžu, mám dva zajíce, jednoho ti nechám!” Řekl, udělal – mělo to jen chybičku, že zajíc už byl stažený. No, nedá se nic dělat, řekl si neúspěšný lovec a mazal domů. Manželka jen spráskla ruce: “Tohle žes ulovil?” “Co se divíš,” na to myslivec, “já ho střelil zrovna, když se koupal!”

 „Představ si, když jsem šel minulou neděli na lov, zapomněl jsem si vzít pušku," svěřuje se jeden lovec druhému. „Nepovídej, a kdys na to přišel?" ptá se druhý. „Když jsem doma manželce odevzdával zajíce..."

Je doba honů. V příkopě sedí zajíček, má ovázanou packu a usedavě naříká. Přihopkuje k němu druhý a soucitně praví: "Copak, hony, hony?" První zafňuká: "Hony." "Mysliveček, mysliveček?" "Mysliveček." "Střelil, střelil?" "Ne, šláp."

Kráčí lesem myslivec se svým synkem. Náhle vyskočí z houští zajíc. Myslivec ho okamžitě zastřelí a povídá: "Bude z něj maso a kůže." Po chvíli chůze se před nimi zase před nimi oběví jelen. Situace se opakuje akorát teď myslivec povídá: "Bude z něj maso, kůže a také parohy." Když se najednou na pasece objeví turista. Synek vytrhne otcovi kulovnici a prásk a bylo po turistovi. A povídá zděšenému otci: "Bude z něj kabát, košile, ruksak, čepice a boty."

"Tak můj malý zajíčku , můžeš psát poslední vůli." Vystřelil, ale nerefil. Druhý myslivec co stál vedle něj povídá: "Podívej, on už běží za notářem."

Dva chlapi loví kachny a po několika neúspěšných hodinách se jeden z nich ptá: Hele, člověče, nějak nemůžeme nic ulovit, nevíš, čím by to mohlo být?
No... podle mně je to tím, že ty psy nehážeme dostatečně vysoko...

"Jak to, že jdete na hon bez nábojů?!"..."Ono to přijde laciněji a výsledek je týž!"

Povídá na honu jeden zajíc druhému: “Na toho myslivce vpravo si dávej pozor!”

“Proč, to je tak dobrej střelec?” “Ne, ale minule mě pořádně poblil.”

Tichá zasněžená krajina. Padne výstřel. Střelec začne volat: “Josef, žiješ?” “Jo.” “Karle žiješ?” “Jo.” “Chlapi, vypadá to, že jsem konečně dostal divočáka.”

Dva myslivci se vydali na lov kachen. Ještě se ani pořádně nestačili připravit, když vyplašili celé hejno. Oba rychle zamířili. „Kterou bereš?” zeptal se první.
„Tu, která spadne první...”

Hajný se chlubý v hospodě, jakého měl chytrého psa: “Pánové, jak velký kus dřeva jsem mu ukázal, tak velklého zajíce ulovil. Škoda, že ho už nemám.”
“A co se mu stalo?”
“Minulý týden mu stará ukázala žehlící prkno a od té doby se ještě nevrátil!”

Myslivci se chlubí svými psy: "Minule jsem šel na lov a zjistil jsem, že jsem zapomněl náboje. Dal jsem psovi očichat pušku a on mi z domu přinesl náboje." Druhý: "Já jsem si jednou zapomněl pušku. Dal jsem svému psovi očichat náboje a donesl mi pušku." Třetí: "To je všechno nic. My jsme se jednou šli koupat, ale manželka si zapomněla plavky. Dal jsem ji psovi očichat na příslušných místech a za chvíli dotáhl za vejce souseda."

Dva lovci si vyšli na lov. Najednou jeden z nich spadne na zem a nejeví známky života. Druhý lovec se ho pokouší vzkřísit, ale marně. Vyndá mobil a volá na tísňovou linku: "Můj kamarád umřel -- co mám dělat?" Operátorka odpoví: "Uklidněte se prosím, pane, a nejprve se ujistěte, že je váš přítel opravdu mrtev..." Na lince je chvilku ticho a potom se ozve výstřel. Lovec: "A co dál?"

Soud. Předseda senátu vyslechl nejprve myslivce... Myslivec: "Pane předsedo, bylo to jak obvykle. Jdu si takhle po lese, najednou jsem uslyšel kukačku, tak jsem vystřelil." Poškozený Pepa: "Papapane pppředsedo, tototo bybylo tttak. Jjjá jsem ššššel dododo lesa s Mmmmaruššškou. Zazavedl jsem jji dododo kekekříků a sssundal jsem jjjí kakakalhotky. Ppppak popovídám: "Mmmmaruško, ttty máš tatakovou kkkkrásnou kukukuku... a vvvtom jsem dododostal rrránu...!"

Baví se dva myslivci o svých zbraních: "Jakou máš optiku?" - "Sovětskou." - "Proč tu, německá je lepší!" - "Mně stačí, včera jsem s ní například viděl, jak doma dovádíš s manželkou!" - "Vidíš, kdybys měl německou, tak bys viděl, že to nebyla moje, ale tvoje žena!"

Ptají se zkušeného lovce dravé zvěři: "A je pravdou, že pokud člověk nese hořící pochodeň, neublíží mu žádná šelma?" - "Samozřejmě, ale záleží na tom, jakou rychlostí ji dotyčný nese."

Dva myslivci si vykládají zážitky: "Nedávno jsem v Africe ze vzdálenosti 500 metrů jedinou ranou zastřelil slona." - "To já jsem zas při plavání v oceánu holýma rukama zardousil velrybu." - "A slyšel jsi o Mrtvém moři? Nebýt mě, ještě by žilo."

Lovec jde do lesa ulovit medvěda, nese si svoji kulovnici ráže 22. Za chvilku zpozoruje velkého medvěda, zamíří tedy a vystřelí. Když se kouř rozplyne, medvěd je pryč. Chvilku nato medvěd klepe lovci tlapou na rameno a říká: „Ještě nikdo, kdo po mně vystřelil, z lesa jen tak nevyšel. Máš dvě volby: Buď ti prokousnu hrdlo, a sežeru tě, nebo si stáhneš kalhoty, předkloníš se a já tě ojedu.“ Lovec se nakonec rozhodne, že cokoliv je lepší než smrt, stáhne si tedy kalhoty, předkloní se, a medvěd udělal to, co říkal. Když medvěd odejde, lovec si natáhne kalhoty a pološílený se potácí do města. Tam si koupí mnohem větší pušku a vrátí se do lesa. Tam zase uvidí stejného medvěda. Zamíří a vystřelí. Když se kouř rozplyne, medvěd je pryč. Za moment už zase cítí medvědí tlapu na rameni. Medvěd říká: „Víš, co máš dělat.“ Po chvíli si lovec zase natáhne kalhoty, běží do města a, teď už docela šílený, si koupí bazuku. Vrátí se do lesa, vidí medvěda, zamíří a vystřelí. Síla výstřelu ho srazí na záda. Když se kouř rozplyne, stojí medvěd nad ním a říká: „Ty to neděláš kvůli lovu, že ne?“

Přijde Josef domů z honu a hned ve dveřích volá: „Máňo, celý týden nemusíš kupovat maso!“ To jsi toho tolik střelil?“ „Ale ne, propil jsem celou výplatu...!“

Hajný sedí v hospodě, kopne do sebe velkého myslivce, jde ke dveřím a volá směrem k lesu: „Zeleným navrch, zeleným navrch!“ Když se to opakuje asi po desáté, ptá se ho hospodský: „Můžeš mi říct, proč stále voláš k lesu: zeleným navrch?“ „Můžu,“ odpoví hajný, „já mám totiž v lese brigádníky z policejní akademie a oni mně ve školce sázejí stromky.“

Potkají se dva známí: "Fando, když jsi tím nimrodem, nemohl bys mi věnovat pár broků?" - "Tož mohl, ale na co ti budou, vždyť nemáš ani flintu?" - "Přejel jsem kočku..., tak jsem pozval celou rodinu na zajíce na smetaně."

Vsadí se na mysliveckém plese jeden myslivec s ostatními o panáka vodky, že když mu zavážou oči, tak poslepu sáhne na libovolný kožich a řekne, co je to zač jaká je jeho cena. Tak mu zavážou oči, dají mu do ruky kožich a on řekne: "Srna, cena je 2500 korun". Tak mu podstrkávají různé kožešiny a on vždy uhodne. Vyhraje nakonec celou flašku vodky a on ji, samozřejmě, vypije. Ráno se probudí z opice a vidí, že jeho manželka myje nádobí a brečí: "Že jsi přišel ve tři ráno, to bych ti prominula, že jsi byl zase ožralý jako prase, to už jsem si taky zvykla, ale že jsi mě celou noc osahával a křičel opelíchaný krtek za 3,50, to ti nikdy neodpustím!"

Myslivec kupuje pro psa misku na vodu. Prodavač se ptá: "Nechcete misku s nápisem PRO PSA, aby nedošlo k záměně?" - "Není třeba. Pes neumí číst a já vodu nepiju!"

Mezi myslivci - padesátníky: "Pane kolego, kolik jste měl za život milenek?" - "Ale příteli, zajíci se počítají až po honu...!"

Žena strašně chtěla jít s mužem na hon. "To není pro ženy, je tam zima, nebezpečná příroda..." Ale nakonec ho ukecala. Přišli do lesa, muž jí dal do ruky pušku: "Tady se posadíš na posed, když uvidíš jelena, střelíš ho, přijdeš k němu, položíš na něj nohu a řekneš: 'To je můj úlovek, nikomu ho nedám!'" Tak žena sedla do posedu a chlapi si mezitím zašli do chaty, nalili vodky a zajídali chlebem. Najednou venku rána 'buum!' a ženský hlas: "To je můj úlovek, nikomu ho nedám!" Chlapi vyběhli ven, tam ženská, z hlavně se jí ještě kouřilo: "To je můj úlovek, nikomu ho nedám!" A vedle ní hajný: "No dobře, dobře, nikdo ti ho nebere. Ale aspoň to sedlo si odepnout můžu, ne?"

Venkovský lékař se vrátil z honu. "Jak si dopadl?" ptá se manželka. "Dva zajíci a čtyři noví pacienti!"